Úvod
Rostoucí sociální rozdíly a sílící „revoluční nálady“ (viz roky 1848-49) začaly v polovině 19. století v hluku Průmyslové revoluce utlačovat tradiční obecné ideje (tj. jakási víra v Boha a panovníka)
i víru v pokrok. Vzniká až odpor vůči „systémovosti“ a rozumu vůbec, výsledkem jsou 2 protikladné proudy moderní filozofie:
1. filozofie s důrazem na vědeckost
2. iracionalismus
Německý materialismus
Nejznámějším představitelem je žurnalista a tvůrce teorie komunismu Karl Marx. Ten přistupuje ke světu ryze materialisticky – náboženství označí za „opium lidstva“, odmítá posmrtný život, prosazuje společné vlastnictví věcí, a za hybnou sílu dějin označuje třídní boj vykořisťované třídy proti vykořisťovatelům (v Marxově době je to „boj proletariátu proti kapitalistům“).
Na marxismus navazují 2 směry:
- komunismus – zjednodušení Marxových myšlenek se snahou uvedení teorie do praxe
- socialismus – základ pro politické strany sociálně demokratické a socialistické
Pozitivismus
Zakladatelem tohoto směru je francouzský přírodovědec August Comte (který je mimochodem i zakladatelem moderní sociologie).
Pozitivismus je osvícenský filozoficko-vědecký směr mající základ v pozorování vycházejícího z daných definic, skutečností, ověřitelných faktů…
Iracionalismus
Tento samostatně stojící idealistický směr odmítající možnost rozumového vysvětlení světa
má 2 hlavní představitele – Schopenhauera a Nietscheho.
Německý filozof Artur Schopenhauer fascinovaný staroindickou kulturou definuje jako hlavního hybatele světa lidskou vůli a veškeré štěstí označil za „pouhou dočasnou absenci permanenty bolesti“. Proslavil také pesimismus, v rámci kterého označil chudobu za „metlu lidstva“ a osamění bral jako nevyhnutelný úděl každého člověka.
Německý jazykovědec, básník a filozof Friedrich Nietsche coby 1. moderní filozof veřejně „přiznal“, že společnost se dělí na otrockou většinu a silnou menšinu držící moc. A i v řadách laické veřejnosti je dodnes slavný citátem „Bůh je mrtev“ – Nietsche tvrdil, že lid není náboženstvím veden k ničemu lepšímu a náboženství tedy selhalo a je evidentně zbytečné.